Definice: res publicae, butyrizmus politické praxe.
Těžký dusot okované obuvi strejdy Osuda na chodbě za vašimi dveřmi vás možná přiměje
dívat se na svět jinýma očima. Očima, z nichž jste sňali nános laciného okcidentálního
margarínu ýzy livin a vpravdě se asi divíte, nešálí-li vás zrak. Pár měsíců po volbách,
nebo tak nějak. Nevolil jsem. Je to ztracený čas. Takhle věci nefungují. Čítávám s jistým obdivem
komentáře v jednom e-zinu, kde se den za dnem objevují stejně odfláknuté pseudo-politologické
komentáře a kde se následně rojí udatní všeznalci a kydají své předsudky na jim podobné, kteří
nedbají a kydají též. Asi před čtyřmi lety se mi dostavilo voličské satori:
Jednou si tady, sestry a bratři, pěstujeme zastupitelskou demokracii, tak se nedivme,
jaké psí ;) kusy nám ti politici dělají. Oni vůči nám NEMAJÍ a ani necítí žádnou zodpovědnost,
oni si zkrátka dělali, dělají a budou dělat, co se jim zamane. Proč by sakra taky neměli, co?
A co my s tím naděláme, he? Nebudeme je příště volit? Báječný nápad! No to si úžasně pomůžeme,
protože vyhraje nějaká jiná parta, která má némlich ty samé spády - chtějí z těch 4 let vytřískat
co nejvíc. Pro sebe, of course. Co od nich probohy kdo čeká jiného? Ale ano, vážení přátelé, voliči
nacpeme do hu... úst cukrový špalek sociálních sítí* nebo nulových daní* (* nehodící se poplivte
a zohavte v nějakém dezinformačním médiu) a on ten blb bude zticha, dumlaje naše cukrátko.
Vy někdo věříte tomu, co vám politik nabulíkuje???? Fíha a na ježíška taky věříte???
Máslo? Jíst!