Kdybych byl těžce za vodou, snídal bych chléb namazaný domácím máslem z myšího mléka. To je pokrm skutečně hodný uspěšného milionáře konzumní společnosti. Žádný kaviár ani ústřice, drahá vína či koupání v šampaňském - to je dobré tak pro chudáky, kteří se chtějí predvádět. Ale produkty z myšího mléka představují úplně novou úroveň. Už jen vydržovat milionové stádo myší si může dovolit jen několik málo lidí na světě. A to není zdaleka všechno - úplně nejtěžší je ten myší dav zvláštními pinzetkami podojit. To musí být hrozná práce. Člověk aby si na to pořídil středně velkou vesnici nevolníku.

A co dobrého si dát k obědu? Třeba omeletu z kolibříčích vajec. Je to výtečná pochoutka. A kolik kolibříků je k tomu potřeba!

Ano, poslední dva měsíce deníku opravdu nepřály. Začalo to setkáním s jedním naším příliš zvědavým a příliš paranoidním přívržencem, který dokázal žádost o sraz postavit tak, že nebylo možné odmítnout - setkáním podmínil předání podpisů posbíraných při Reality Hacku #002! Chytrý to jedinec!

Tím však těžce naboural naši anonymitu a oslabil mou touhu stloukat. Je do značné míry dílem náhody, že máslo jsme zrovna my a nikdo jiný - kdyby někoho napadlo něco podobného dříve, role mohly být přesně opačné. Podobné úvahy a celý průběh setkání vůbec nepřispívají k budování mého pocitu výjimečnosti, kterého se neumím zbavit navzdory jeho zjevné neoprávěnosti. Žádné osvícení! To je jen slovo, nepravdivé, neuvěřitelné, nemožné... Není-li pocit výjimečnosti přítomen ve správném množství, mé máslo skomírá a živoří. Tak je to.

Další ránu zasadil máslu jeden náš známý, který smrtelně vážně vyhrožoval žalobou za hacknutí jeho serveru. Okolnosti nemá cenu rozebírat, beztak je to fraška. A to jsem si myslel, že je to velmi rozumný člověk, dokonce umělec, snad jsem k němu i trochu vzhlížel... No co se dá dělat, není to první a bohužel asi ani poslední člověk, kterého jsem si z kolonky "osobnost" přesunul do kolonky "zamindrákovaný, namyšlený a touhou po moci zkažený rádobyintelektuál". Dalo se to čekat. Počet lidí v mé množině osobností se už delší dobu blíží zvyšující se rychlostí k nule. V jaké škatulce jsem já? V bedně od másla?

Skoro by si mohl jeden (dva, tři...) myslet, že s máslem je to nějaké nahnuté: nic se neděje, slibovali jsme hacky a nic neuskutečnili... Deník prázdný. Skutečnost je ale mnohem záhadnější. Z důvodů neznámých téměř všichni členové másla změnili svá bydliště a teď musí: stloukat police, stloukat máslo, ztlouct sousedy, stěžující si na stloukání. Dočasně také trochu utrpěla naše konektivita, ale jako vždy si udržujeme řízené šílenství a hledíme kalným zrakem vpřed ... já osobně tam vidím klobásky se zelím a máslem, ale jiní zase jiné tvary. jist@maslo tam vidí například velký máslo projekt, takže se (ne)bojte a tlučte, bude vám taky natlučeno.