Vážení přátelé a příznivci másla. Potýkáme se v současnosti s drobným problémem. Většina členů je v současné době na intergalaktické služební cestě a proto se nemohou aktivně podílet na provozu serveru. Bohužel i jsem@máslo je na tom podobně a proto ani deník nemůže být v současné době aktualizován.
Doufáme však, že až (pokud) se jsem@máslo vrátí, bude i nadále pokračovat a odhalovat další tušené i netušené rozměry másla. Pokud byste měli nějaké poznámky či připomínky, pište na adresu opravdove@maslo.cz.

            -- jsem @ maslo

Nic nezvládám. Bohužel musím porušit železné pravidlo a dát si týden pauzu. Další záznam bude až za týden. Zatracené prázdniny!

            -- jsem @ maslo

Tibet a stěhování národů počtvrté. Napadlo mě totiž, že pohyb populace neprobíhá jen takto, autoritativně a v jasně vyznačených mezích - Číňané do Tibetu, Rusové do Čečenska, Palestina do Izraele a Izrael do Palestiny. Kromě toho tu máme ještě migraci, kteroužto žádný politik či vojenský velitel nenakázal a přitom se děje vytrvale, i když nenápadně a zvolna. Zatím zvolna, protože uprchlíků (snad už odevšad) během posledních deseti let neustále přibývalo a tento trend pokračuje i nadále. A nejsou to jen uprchlíci, kdo kalí "etnicky čisté" (etnická čistota je samozřejmě po všech těch staletích taky pěkná blbost) vody Evropy. Pro příklad je možno jmenovat vietnamské občany, kteří dnes vlastní mimo jiného už většinu domů v Železné Rudě na Šumavě, či původní obyvatele Ruska, vlastnící výnosné budovy v Karlových Varech (i když pozor, podle posledních zpráv jsou tam postupně střídáni Araby). V ČR tak podle statistik počet "cizích" obyvatel dosáhl téměř tří procent, v Německu či Francii se dokonce pohybuje kolem procent desíti. Skutečné počty imigrantů jsou však samozřejmě mnohem vyšší a nejsou v současné době vyčíslitelné žádnými tabulkami světa.

Ano, přátelé. Divoký východ se stěhuje na západ. Ať už z obavy o holý život či s vidinou lepšího výdělku. Proč jsme tento fakt (jakž takž) ochotni přijmout a v historii koneckonců docela běžné vojenské výboje jednoho státu do státu druhého ne? Rozdíl spočívá v aktu agresivity, se kterou k pohybu dochází (a taky v tom, že to Čína a Rusko dělají ve velkém, takže je to víc vidět). A agresivita je něco, co se nám (alespoň některým a zaplaťpánbůh i za to) příčí. Proč máme potom ale podvědomě xenofobní výhrady i proti oné pozvolné migraci? Čeho se bojíme? Že nás jednoho krásného dne někdo vystrnadí z naší středoevropské kotlinky, stejně jako jsme to my kdysi udělali Germánům? Ne? A proč tedy naši spoluobčané hlasují proti stavbě dalších uprchlických táborů? Byl by snad ideální stav takový, kdy by všichni zůstali pěkně tam, kam patří? Nulová migrace a když, jen za jasně stanovených podmínek? Utopie. Mám totiž pocit, že světová rovnováha spočívá v tom, že žádná rovnováha neexistuje.

Ještě mě napadlo, proč z toho vůbec nebýt nervózní. Podle mé jasnozřivé vize se totiž celý východ postupně přestěhuje (tedy samozřejmě pouze v případě, že nevyjde plán uvedený včera) za životními jistotami na západ, což se ovšem brzo vykompenzuje tím, že se znuděný západ (mimo jiné díky rozmachu kultury bobos a doufám, že aspoň část čtenářů ví, o čem je řeč) přesune na východ za dobrodružstvím. A to teprv bude máslo! Už proto, že chudák jih na tom bude pořád stejně.

            -- jsem @ maslo

Ještě jednou k tomu Tibetu. Možná jsem včera vzbudil dojem, že Čínskou okupaci Tibetu schvaluji. Ale není tomu tak. Okupace je špatná věc. Vždycky, i přes pochybnosti o právu kritizovat. Tibet by měl získat samostatnost. Sice by se brzy proměnil na disneyland pro turisty přijíždějící pozorovat buddhisty, máslo i skanzeny původního životního stylu, ale tak už to bohužel chodí. Staré časy jsou dávno pryč.

Nakonec by stejně nejvíc získala zlá Čína, bohatla by díky obchodu (většina obchodu s Tibetem by dále probíhala skrze ni) a ještě by se z ní zčistajasna stala země, která je tak skvělá, že na rozdíl od Evropy uloupená území vrací. Její vláda by dostala Nobelovu cenu míru. A vlastně proč ne, když ji má třeba i Arafat...

Ale přesto se nic nemění na tom, že by bylo správné, aby Tibet získal samostatnost.

            -- jsem @ maslo

Předevčírem zmíněný Tibet je velmi zajímavá země. Každý o ní mluví a nikdo tam nebyl. Před více než padesáti lety byl tento feudální stát obsazen komunistickou Čínou a od té doby je okupován. Čínské chování je ctiteli lidských práv všeobecně odsuzováno a opravdu bylo nechutné. Dokonce i etnické menšiny, které byly v nezávislém Tibetu utiskovány a během obsazování stály na straně komunistické armády, se již po několika letech zapojily do protičínského odboje... Všichni se tedy snaží všemožně dávat čínské vládě najevo, že nemá právo v Tibetu být, měla by se stáhnout a dát horskému státu samostatnost. A navíc je to zrovna v módě.

Jenže je to tak jednoduché? Číňané skutečně nemají právo tam být. Ale... Přišli před padesáti lety. A jen o nějakých pár století dříve Evropané ještě příšernějším způsobem obsadili celý americký kontinent, přičemž se k původním obyvatelům chovali dokonce mnohem nechutněji, než Číňané k Tibeťanům. Jakkoli se nám to dnes může zdát neuvěřitelné, bylo tomu skutečně tak. A to ani nemluvím o všech dalších částech světa...

Ano, Číňané skutečně nemají v Tibetu co dělat. Je proto bezpodmínečně nutné něco udělat! Já mám naštěstí skvělý plán:
1. Nejprve je třeba, aby americká armáda pod záštitou OSN vyhnala Číňany usídlené v Tibetu z jejich domovů a obnovila nezávislý Tibet.
2. Po tomto velkém úspěchu se US Army přesune do Čech a Polska a vyžene Čechy a Poláky ze Sudet, aby se mohli vrátit vyhnaní Němci. Alespoň na chvilku.
3. V rámci vítězného návratu na americký kontinent srovná US Air Force většinu amerických měst se zemí a obyvatele (kromě potomků Indiánů) evakuuje tam, odkud přišli jejich předkové. Míšenci budou mít na výběr.
4. Potom se vojsko vrátí přes Grónsko a Island do Evropy. Vyžene Angličany z Británie a až je požene přes celou Evropu, budou s nimi do Asie putovat i ostatní národy, přičemž Finové a Maďaři budou mít přednost. Přesný postup zpětného stěhování národů stanoví renomovaní historikové.
5. Nakonec budou lidé všech kontinentů nahnáni do rezervace ve středovýchodní Africe, kde spolu budou šťastně žít v míru a v souladu se všemi lidskými právy. Na ostatních kontinentech se časem znovu prosadí původní obyvatelé - bude z nich ráj zvířat i rostlin.

Naprostá nádhera!

            -- jsem @ maslo

Odpočívejte: Gimp Roulette http://members.aon.at/rialskaedda.html/gimproulette.swf

            -- jsem @ maslo

Máslo se objevuje i na velmi nečekaných místech. Vidíme ho na každém kroku nejen na hlavě a v obchodech, ale i v hudbě a literatuře. Nohavica zpívá, že máslo by se mělo zrušit a v poslední knížce od T. Pratchetta požaduje jedna z postav, aby z ní "otřeli to zatracené máslo", což není příliš vysvětleno. Není to zvláštní?

Vrchol máslovitosti ovšem představují díla o Mongolsku a dnes módním Tibetu. V těchto knihách a zemích je máslo doslova na každém kroku. Dokonce se tam pije (nebo spíš jí?) čaj se solí a s máslem a používají se i máselné lampy!

Tibet je vůbec zajímavá země. A já mám řešení tibetské otázky! Více o tom pozítří.

            -- jsem @ maslo

Jsem s deníčkem poněkud pozadu. Skoro týden. Je léto a já se nechci nechat máslem zničit. Přestože se Země zrychluje, já myslím pořád stejně pomalu. A existuje spousta věcí, které jsou přednější než zapisování postřehů na net.

A nevím co s tím. Je pravidlo "každý den jeden záznam" dlouhodobě udržitelné? Má smysl psát sem vstupy zbytečné jako třeba tento? Nebylo by lepší nechat den prázdný, když se myšlenek zrovna nedostává? Zatím se snažím pravidlo dodržovat, protože stejně se občas převedením do textu převratná myšlenka zcela vypaří a zbyde slátanina, tak naopak se někdy z prázdna vyklube perla.

Ale ne dnes. Dnes už nic. A včerejší moudro dopíšu až zítra, aby to bylo zajímavější.

            -- jsem @ maslo

Jsou dny, které proběhnou, nepohladí, nepoškrabou. Člověk si vlastně není jistý, jestli vůbec byly. Nic se v nich nepřihodí, vše jako by se prostě stávalo. Hodiny nějak proklouznou mezi prsty a na dlani nezůstane ani vzpomínka, ani ždibek žití či tlukoucího srdce. A když jdu večer spát, nejsem ani unaven, prostě ulehám jen ze zvyku - pro zítřek, neboť dnešní spánek je zdůvodněn zítřejším vstáváním. Když mám to štěstí (nebo smůlu), že si to uvědomím, sevře se mi žaludek a něco se ve mně vzepře, jak je to strojené. Dneškem nežít pro zítřejší rutinu...

Když přijde takový večer, posmutním. Pak se dám do počítání všech pout, všech ozubených koleček, co mne vlečou bahnem stereotypní šedi, konejšivé jistoty, nenamáhavého průměru. Ptám se sám sebe po svých snech. Rozpačitě nahlížím do chladu minulých dní a probírám jednotlivé. Kdesi uvnitř bolí každý kompromis, každé sklopení hlavy, každá chvíle, před kterou jsem uhnul pohledem.

Právě tyto večery hledám odvahu k dalším nadechnutím, k životu se ctí. Jsou to chvíle, kdy vím. Nakonec usínám pln očekávání zítřka a ...ráno? Ráno už nic necítím, jen v hlavě dohasíná nejasná vzpomínka, kterou si už ani nejsem jist.

            -- jsem @ maslo

Někdy mám pocit, že se Země zrychluje. Pozorujte okolí. Pozorujte sebe. Lidé dnes mění své životní hodnoty rychleji, než si je dokáží uvědomit, neřku-li si na ně zvyknout. Kdo za to může? Možná naše touha dělat stále něco nového, možná tahle doba, která nám to umožňuje. Dnešní životní styl je uspěchaný. Ráno vstát (za předpokladu, že jste se v noci dostali do postele), dát si sendvič nebo chleba s velkou vrstvou másla, hrst vitamínů, 100procentní džus (z geneticky upravených pomerančů) a pro lepší náladu a pracovní výkonnost jednu tabletku extáze (tip: zasuňte si ji do řitního otvoru, pak se rozpouští postupně a látky se uvolňují pomaleji). Vytáhněte mě z tohoto másla!

            -- jsem @ maslo

Před časem jsem mamince ukradl načatou křížovku a vrhl se na její doluštění. Měla tam chybu. Přehlédla se a do kolonky u slova "primáti" napsala místo "OPI" slovíčko "EVA" (pramáti). A máme tu střet dvou světonázorů v pouhých třech políčkách křížovky. Evoluce versus víra. Byli na počátku primáti nebo pramáti?
Na počátku bylo máslo, protože krást se nemá.

            -- jsem @ maslo

Ještě k partnerským vztahům: mám kamaráda, který je šíleně (doslova) inteligentní, ovšem sociální idiot a někdy těžko zapasovatelný do běžné reality. Před nějakým časem chodil s podobnou slečnou. Vztah to byl neuvěřitelně intenzivní, ale podle očekávání (nejen mého) neměl dlouhé trvání a když vybouchl, stála ta spoušť za to. Teď tento mladý muž chodí se slečnou, která jako by vypadla z učebnice statistiky coby příklad průměru. Styčných ploch tam moc není, dlouho jim to asi taky nevydrží, ale protože k tomu (naštěstí oba) přistupují bez velkých očekávání a je to klídek, tak ani případný konec nebude (sebe)vražedný.
Mimochodem - když jsem se s tímhle kamarádem bavil, shodli jsme se na tom, že dost možná jsou klasické psychózy a zejména schizofrenie poruchou v tom smyslu, že člověku odpadnou některé mozkové filtry a on vnímá skutečnou realitu a propojenost všech věcí. Což je sice zajímavý a tvůrčí stav, ale žít se s tím moc dobře nedá.

            -- jsem @ maslo

Odpočívejte: My Homepage (http://welcome.to/mytrailerparkpage/)

            -- jsem @ maslo

V poslední době jsem potkal již tři známé, dvě slečny a jednoho mladého muže, jejichž partnerské vztahy mi připadají divné. Všichni mají dlouhotrvající známost. A všichni vídají své "lásky" přibližně jednou za týden, ač žijí ve stejném městě, ne více než půl hodiny cesty od sebe. Kdyby chtěli, mohli by společně i bydlet. Ale nechtějí a já to nechápu. Všichni ti mladí lidé působí dojmem, že spolu chodí jen pár týdnů nebo měsíců. Určitě bych nehádal, že jsou "spolu" už dva až tři roky. Slovo "spolu" je tu v uvozovkách naprosto právem. U některých z nich to zašlo tak daleko, že naprosto běžně dochází k situacím podobným té, kdy slečně volá přítel a ona nejen že není ráda a nerozveselí se, ale je dokonce otrávená, že se musí plahočit po schodech do prvního patra k telefonu. Taková dálka! Celých 20 metrů... A tak to chodí u všech šesti exemplářů. Nebo spíš u tří, protože u všech párů tento typ "sou"žití jednomu z partnerů nevyhovuje, ale ve vztahu setrvává, protože druhou či druhého miluje...

A já si lámu hlavu, jestli má tohle cenu. Naprosto jasně vidím, jak to skončí. Nevydrží jim to. A jestli spolu třeba po pěti letech začnou žít, budou se najednou hodně divit. Dokonce i jindy lživé statistiky mi dávají za pravdu - spolužití párů, které spolu začaly žít po příliš dlouhé době, prý nebývají úspěšná. Stejně jako ta, která začala naopak po době přespříliš krátké. Tak proč spolu proboha ti lidé zůstávají? Logika pro ně bohužel neplatí a tohle všechno pochopí teprve až bude konec. Dojde na má slova. Vztahy zamrzlé na počátku jsou o ničem.

Dále také nevydrží vztahy všem těm, kteří svou lásku "získali" tak, že do ní půl roku hučeli, až nakonec ze zoufalství povolila, přestože o ně vlastně vůbec nestála. Neboť takový vztah trvá jen do té doby, než milovaná osoba potká prvního dalšího. Mohou se snažit sebevíc a přesto ji ztratí dříve či spíš o něco později, neboť celý takový vztah je od počátku rovněž o ničem.

Mohl bych prorokovat dál, ale to by také bylo o ničem. Stačí už jen malé poučení: Nesetrvávejte v nesmyslných vztazích, nemá to vůbec smysl a nakonec vám stejně zbydou jen oči pro pláč.

            -- jsem @ maslo

Dnes jsme šli po sídlišti a spatřili ženu s trochu legračním psem. Blížili se k nám. Měli jsme radost, že vidíme zajímavého psíka. Jako malé děti. A bylo to na nás vidět. To jsme ještě nevěděli, že neznámá žena, ani příliš pěkná, ani ošklivá, je ještě zvláštnější...

Hladíme si psa a ona znenadání začne překotně vyprávět. Syna má v blázinci a přítel je psychopat, pořád ji i psíka terorizuje, ničí nábytek i dveře a ona to už nezvládá. Byla dokonce i na Nově v Áčku s tématem "Chce mě dostat do blázince". Trochu ji mrzelo, že jsme tento díl neviděli (ani 99.99% dalších, ale to teď není důležité). Teď je právě na cestě do hospody a bojí se, že nevypadá příliš dobře. Ujišťujeme ji o opaku, skutečně vypadala vcelku k světu, i když královna krásy z ní těžko kdy bude.

To ale není jediný její problém - v oné hospodě se vyskytuje i přítel psychopat, se kterým ona samozřejmě už nechce mít nic společného. A nechce ani, aby to vypadalo, že za ním "dolejzá". Ale má tam i své vlastní známe, takže souhlasíme, že to dolejzání není. Po chvíli, překvapivě brzy, se loučíme, pokračujeme v cestě a nechápeme.

Nikdy předtím jsme je nepotkali a ani nevíme, kde se nachází hospoda, do které měli namířeno. Skoro by se mohlo zdát, že jsme ani nikoho nepotkali a celé se nám to zdálo. V mysli si opakuji celé setkání a přemýšlím. Existují vůbec tzv. normální lidi, nebo jsou úplně všichni více či méně blázni? V určitých kruzích je zvykem dělit lidstvo na "my, kteří víme/myslíme/jsme lepší/chytřejší/nečumíme pořád do bedny" a "většinu". Jenže žádná jednolitá masa většiny neexistuje a uvažujeme-li o ní, dopouštíme se značného zjednodušení. Pokud si nedáme pozor, vylámají si na tom naše úvahy zuby a nám zbyde jen máslo pro pláč. Ale radši už pro dnešek končím, nějak se v tom začínám zamotávat. Pokračování někdy příště, až si to lépe promyslím.

            -- jsem @ maslo

Dnes jsem byl nucen navštívit hypermarket a koupit několik málo poživatin. Jak k tomu došlo? Trávil jsem pár dní v jedné milionářské vesničce na okraji velkoměsta a zdá se, že společnou nevýhodou všech těchto novosídel je absence použitelných malých samoobsluh. V každé vísce se sice několik jakýchsi obchůdků najde, ale sortiment jejich zboží jakoby ustrnul kdesi v předminulém století.

Nasedl jsem do autobusu a vyrazil směrem do blízkého superobchodního megacentra. A ihned po příjezdu mi bylo jasné, že se mnou vůbec nepočítali, protože jsem nepřijel autem. (Auto si pořídit odmítám, neboť jde jen o další věc, nutící člověka stát se součástí systému a k tomu ještě jeho nároky vysoce převyšují užitek.) Marně jsem tedy uvnitř budovy hledal nákupní košíky a když jsem se na ně optal ostrahy objektu, bylo mi řečeno, že neexistují, že mají pouze a jenom nákupní vozíky a ty že jsou zásadně venku uprostřed parkoviště. Poté, co jsem se vrátil zvenku vybaven vozíkem, bylo mi řečeno, že se zavazadlem dovnitř nemůžu. Ale znechucený pohled zabral a do útrob labyrintu mě vpustili.

Jak jsem tak bloudil tímto podivným místem a kvůli zapomenutým brýlím téměř neviděl cedule označující jednotlivé bloky, uvědomil jsem si, že v pekle to musí vypadat zrovna tak. Přestavoval jsem si duše nebohých hříšníku, jak bloudí neopustitelným bludištěm nekonečného hellmarketu a není jim dovoleno dotknout se ničeho ze sortimentu. Vztáhnou-li na některé zboží ruku, rozplyne se jako rozpuštěné máslo. Po mnoha staletích bloudění jsou očištěni a mohou postoupit na vyšší úroveň zaměstnanců - ti sice mohou zboží uchopit, ale nikoliv pozřít či použít. Až po absolvování této úrovně pekla konzumu je jim dovoleno požádat o přijetí do spotřebitelského ráje, kde to vypadá naprosto stejně. Jen zboží je tentokrát skutečné.

            -- jsem @ maslo

Až když je člověk bez netu, uvědomí si, že život bez sítě sítí patří do říše absurdních představ. Je vůbec možné, že ještě před několika málo lety byl život jiný? Nyní najednou vypadá život bez internetu nějak neúplně - nemůžu psát emaily, nemůžu udržovat tento deníček v aktuálním stavu, nemůžu jen tak procházet neboli brouzdat (rád bych věděl, který idiot tento hloupý výraz vymyslel) a asi s polovinou svých známých si nemůžu popovídat. A přesto nemám pocit, že bych byl na netu závislý, svým způsobem je vlastně týden bez sítě obrovská úleva - nikdo neotravuje, nikdo na mne nemůže.

Mezi "můžu se připojit, kdykoliv se mi zamane" a "jsem bez netu" je větší rozdíl, než se zdá. Jsme sítí spoutáni. Inspirujme se dnes již dokonale zkomercializovaným J.R.R.Tolkienem: "Jedna sít vládne všem, jedna jim všem káže, jedna všechny přivede, do temnoty sváže."

Ale teď ještě povypínám telefony, abych si mohl lépe vychutnat několik dní naprostého klidu.

            -- jsem @ maslo

Proč se lidé neustále množí? Co je na dětech tak zajímavého, že si je dříve či později pořídí téměř každý pár? Nechápu to. Asi jsem poněkud mimo, ale tvořit děti mi připadá jako další únik od skutečnosti. A navíc dočasný - jde jen o přenesení vlastních nevyřešených problémů na další generaci. Je to vlastně podvod, za který zaplatí děti. Přesto je pro většinu lidí tento způsob úniku velice lákavý. Neuvědomují si, že vychovávání potomstva je obrovská odpovědnost - je umenšována skutečností, že zatímco třeba na řízení auta nebo provozování živnosti potřebujete v prvním případě zkoušku a ve druhém lejstro, děti si mohou vyrobit kdejací pitomci, jsou-li alespoň dva a opačného pohlaví. Ale jinak to nejde, zákaz mít děti bez povolení naštěstí patří to oblasti science-fiction. Nedivme se však, že to na světě vypadá tak, jak to vypadá. Je to totiž naprosto pochopitelné.

Stejně jako je na krabičkách cigaret varování ministerstva zdravotnictví, měla by na každém rohu (nebo spíš nad každou postelí a jinými pro plození vhodnými místy) viset velká cedule s nápisem:
"Děti si pořizujte teprve tehdy, jste-li psychicky zralí, vyrovnaní, zabezpečení a bez problémů, jinak stvoříte jen další příspěvek do generace narušených deprivantů!"

            -- jsem @ maslo

Jsem tento týden bez netu. Je to zvláštní pocit. A jsem v depresi. Takže dnes nic. Vůbec nic. Má to smysl?

            -- jsem @ maslo